Já a dior

1. 1. 2016

Vždy mě velmi zaujme, když má některá z mých kamarádek novou lásku. Zvlášť když se zamilují do toho stejného jako já. A to se stalo nedávno.

Řídila jsem zrovna svou tmavomodrou královnu (jak říkáme mému autu po úmrtí tmavomodré princezny), když přišla SMS od Inky: „Mám na očích svého prvního Diora!“ Ihned jsem zvedla telefon a nechala si vyprávět o její nové lásce.

Díky telefonátu jsem si vzpomněla na své poprvé s tímto výjimečným společníkem. Celé to začalo už ani nevím kdy, ale vždy ve mně slovo „Dior“ vytvářelo jakési vnitřní chvění. Slovo, které mělo příběh, dávku luxusu a sebelásky. Bylo to něco jako: „až budu opravdu velká, koupím si Diora". A pak se stalo, že si ho má maminka dopřála. Tajně a s nepatrně červenými tvářemi si ho jednoho dne odnášela z parfumerie. Trvalo jí čtyřicet let než si ho mohla koupit a než si ho vůbec koupit dovolila! Pár měsíců na to, když se už má touha být také tak "zralou ženou" znásobila, vedla jsem o Dioru během přestávky rozhovor s kamarádkou, které jsem říkala neonová Adélka. Dodnes si pamatuji jak upřeně sleduji její tvář, když mi znalecky vysvětluje: "Adel, pochop! To je Dior! Rozumíš? To jakože vezmu černý stín a on je víš co? Není šedivý, ani tmavě modrý, Adel! Je černý! A Adel, jdu spát, chápeš, po večírku a ráno se vzbudím a Adel!!! Je pořád stejně černý a ani se nehnul!!!" A Karin, která prochází okolo, jen kývne hlavou:„Jojo Dior...“ 

Dodnes nevím jak bylo možné, že toho o něm obě věděly tolik. Toho odpoledne jsem vybrala pečlivě uschované peníze a s pocitem absolutního vzrušení si koupila svého prvního Diora. Byl nádherný! Oční stíny, pět přírodních barev a zlatá taštička k němu. Hedvábný papír, tmavomodrou krabičku a saténový sáček jsem měla roky schované. Byla jsem malá holka, která schovávala svůj poklad a pokaždé, když ho vytáhla jí celý den hřálo tajemství, které znělo: „Jsem tak troufalá, že jsem si v osmnácti koupila Diora!". Své mamince jsem ho přiznala až o pár let později. 

A proč vlastně zrovna Dior? Stejně těžká otázka jako se ptát: "proč zrovna tenhle chlap je ten pravý". Na trhu je spousty konkurence, úžasné konkurence, možná kolikrát i lepší, avšak ten pravý je prostě jen ON. Dior má styl, je krásný, odvážný i tradiční, vydrží věky (mně můj první stále nedošel), mám pocit, že se nikdy nezkazí, pigmenty jsou velmi jemné, make-up „Nude" je jedním z Top make-upů vůbec a tvářenky jsou pro mě těmi, které mají jednoznačně nejlepší odstíny. A ano, když usnete po večírku i ráno je černá černou... (Což už zkusily dvě Adel, tak Vy se raději odličte!)

A tak se jednou na FB objevil status Anetky: „Milý Ježíšku, víš co je to Dior?“ Musím říct, že bylo úžasné sledovat, kolik dívek se pustilo do vášnivé diskuze o touze ho mít...

(PS: zkuste to, napsala to vloni a o Vánocích jednoho pod stromečkem našla...)

Provozní ředitel

Working...